Kabelové topné systémy: specialista na vytápění - (100% regulace, 100% účinnost)

Proč nedoporučujeme samoregulační topné kabely pro podlahové vytápění..?

Proč nedoporučujeme samoregulační topné kabely pro podlahové vytápění..?

Proč nedoporučujeme samoregulační topné kabely pro podlahové vytápění

V poslední době se můžeme čím dál častěji setkat z řešením elektrického podlahového topení za pomocí samoregulačních topných kabelů. Někteří dodavatelé používají v této souvislosti termín inteligentní kabel či inteligentní podlaha, což v dnešní době může být pro uživatele zajímavým lákadlem. Pojďme si však říci o některých úskalích, které toto řešení přináší.

Nejprve by bylo vhodné zjednodušeně popsat, co je to samoregulační topný kabel a jak funguje. Samoregulační topný kabel je elektrický kabel, který se stejně jako klasický odporový topný kabel začne při průchodu elektrického proudu zahřívat. Zatím co ale odporový topný kabel topí stále stejným výkonem, samoregulační topný kabel je schopen měnit svůj topný výkon v závislosti na teplotě ve které se nachází. V praxi to znamená, že čím vyšší teplota na kabel působí z jeho přímého okolí, tím nižší tepelný výkon kabel vyprodukuje a naopak. Tato výkonová charakteristika je víceméně lineární s klesající tendencí při vzrůstající teplotě. Kabely pak rozlišujeme z hlediska měrného výkonu. Základními řadami jsou kabely o výkonech 10, 15, 25 W/m udávaných při 10°C. Výhodou těchto kabelů je použití v libovolných délkách (omezeny jsou pouze maximální pracovní délkou) a výše zmíněná možnost úpravy topného výkonu za základě okolních teplot. Díky samoregulačnímu efektu se tyto kabely nemohou vlastní produkcí topného výkonu přehřát a to ani při vzájemném doteku či křížení. Toho se využívá především při ochraně a ohřevech potrubí, kde je použití těchto kabelů téměř nutností. Tyto vlastnosti se tedy mohou zdát na první pohled ideální i pro podlahové vytápění, skutečnost je však trochu jiná.

Je třeba si uvědomit, že topným elementem u samoregulačních kabelů není jako v případě klasických odporových kabelů odporový drát, ale speciální plastová hmota zvaná topné jádro. Kvalitní topné jádro není jednoduché vyrobit a kvalita kabelů napříč širokým spektrem výrobců se výrazně liší. Nejvíce se to projevuje na životnosti. V porovnání s klasickým odporovým drátem je totiž životnost topného jádra mnohem nižší. A to může být vážným problémem, zvláště při použití levnějších a méně kvalitních značek. Elektrické podlahové topení by mělo mít stejnou životnost jako ostatní elektroinstalace v domě, což však pomocí samoregulačních kabelů nelze zaručit. Výrobci také často upozorňují na nutnost dilatace samoregulačních kabelů. Při zalití do betonu či anhydritu to může mít významný vliv na životnost, protože kabelu není umožněno rozpínání vlivem tepla. Nikomu se určitě nelíbí přestavba kompletní rekonstrukce podlahy za účelem obnovy elektrického podlahového topení například deset let po pořízení vytápěcího systému.

Dalším významným faktorem hrajícím proti samoregulačním kabelům jsou jejich vysoké startovací proudy. Popišme si to na jednom příkladu. Zákazník si pořídil do své nízkoenergetické dřevostavby podlahové topení pomocí samoregulačního kabelu. Po třech měsících provozu musel vyměnit termostaty. Zůstávaly trvale sepnuté, protože se jim „spekly“ kontakty vlivem nadměrné proudové zátěže. Dodavatel mu například spočítal, že pro místnost 10m2 ve které bylo instalováno 100m samoregulačního kabelu o měrném výkonu 15W/m, startovací proud nepřekročí hodnotu 10A. To by bylo celkem v pořádku, protože termostat s 16A kontaktem pro odporovou zátěž, by spínání zátěže 10A se samoregulačním kabelem mohl zvládat. Ve skutečnosti však naměřené hodnoty startovacího proudu byly mnohem vyšší. Při sepnutí topení cca po třech dnech nečinnosti, kdy byla teplota v místnosti 21,5°C byl naměřen startovací proud 20A! Tento proud sice rychle klesá, ale pokles na dodavatelem uvedenou hodnotu 10A trvá zhruba 60s. Ustálení proudu na provozní hodnotu okolo 4A pak trvá několik minut. Za tuto dobu je spínací kontakt termostatu značně tepelně namáhán a postupem času dochází k jeho zničení. Pokud by k sepnutí topení došlo při 5°C, byla by hodnota startovacího proudu ještě vyšší. V porovnání s odporovým topným okruhem, kde kontakt termostatu spíná pro stejnou místnost 10m2 konstantní proud 4A je tedy samoregulační kabel značně v nevýhodě. To platí zvláště v nízkoenergetických domech, kde se často dbá i na velikost hlavního jističe. V kombinaci s ostatními domácími elektrospotřebiči to může být pro dům se 100m2 podlahové plochy velký problém. Nerovnoměrný tepelný výkon kabelu pak nepříznivě působí především na dřevěné podlahové krytiny. To platí především při takzvaných suchých instalacích, kde je kabel kladen přímo pod nášlapnou vrstvu do hliníkových rozváděcích desek. Dřevěná podlahová krytina je tak při startech topení namáhána mnohem vyšším tepelným výkonem než je doporučeno. To může mít za následek vysoušení, deformace a následné rozvrzání podlahy.

Pokud pak dojde k poruše na termostatu a topení zůstane trvale sepnuté například přes víkend, kdy nejsme doma, může to mít v případě nízkoenergetického, nebo pasivního objektu velmi negativní dopad díky totálnímu přetopení místností, nemluvě o spotřebě energie.

Když si k výše uvedenému ještě připočítáme výrazně vyšší pořizovací cenu samoregulačního kabelu (včetně hliníkových rozváděcích desek) oproti klasickému odporovému kabelu, tak je jasné, že inteligentní podlaha zase takové terno není. Rozhodně doporučujeme elektrické podlahové topení realizovat za pomocí klasických odporových topných kabelů. Vyvarujete se pozdějším zbytečným komplikacím, které je velice nepříjemné a obtížné řešit.

Závěrem si pojďme shrnout výhody a nevýhody samoregulačního topného kabelu oproti klasickým odporovým kabelům při použití pro elektrické podlahové vytápění.

Výhody:

  • libovolná pracovní délka

  • nemohou se přehřát

Nevýhody.

  • problematická životnost

  • vysoké startovací proudy

  • vysoké pořizovací náklady

  • citlivost na přepětí